Kliknutím zde získáte automatický překlad níže uvedeného textu.
Od zemědělce ke spotřebiteli – cesta k udržitelným a odolným potravinovým systémům v EU  

V tomto rozhovoru odpovídá Guido Milana (IT/SES) na pět otázek týkajících se nové strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“ , jež má zajistit spravedlivý, zdravý a ekologický potravinový systém v EU. Člen zastupitelstva obce Olevano Romano a bývalý poslanec Evropského parlamentu vyzývá k radikální změně ve výrobě a spotřebě potravin, počínaje přechodem k zelenějším výrobním systémům, jež respektují zásady biologické rozmanitosti a ekologie. Zpravodaj stanoviska Od zemědělce ke spotřebiteli – místní a regionální rozměr zdůrazňuje, že v souvislosti s pandemií COVID-19 se stal přechod k udržitelnějšímu a odolnějšímu potravinovému systému ještě naléhavějším. Evropský výbor regionů by měl stanovisko přijmout na svém plenárním zasedání v prosinci 2020 .

Strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“ navrhuje ambiciózní cíle týkající se omezení používání pesticidů, chemických hnojiv a antimikrobiálních látek, a dále cíl využívat 25 % zemědělské půdy k ekologickému zemědělství, a podpořit tak přechod k udržitelným potravinovým systémům. Je to s ohledem na předpokládanou míru růstu populace reálné?

Potravinové systémy mají na svědomí přibližně třetinu celosvětových emisí skleníkových plynů, které pocházejí především ze zemědělské výroby. Snížení emisí uhlíku ze zemědělství je tak bezpochyby prioritou. Nesmíme však přehlížet ani dopady, které mají na klima všechny ostatní oblasti produkce potravin, jako jsou balení, zpracování a distribuce produktů. Je proto zásadní, aby strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“ navrhovala ambiciózní cíle snižování emisí znečišťujících látek. Výrobní systémy musíme efektivně směřovat k zelenějším způsobům výroby, jež respektují zásady biologické rozmanitosti a ekologie. Potřebujeme radikální změnu v produkci a spotřebě potravin a pevné partnerství mezi producenty a spotřebiteli. Tuto změnu však nemůžeme uskutečnit ze dne na den. To platí tím spíše, neposkytneme-li stávajícím producentům dostatečnou pomoc se změnou současných způsobů výroby na způsoby udržitelnější, jež se řídí novými agroekologickými postupy. Abychom zajistili udržitelný přechod, musíme především zachovat finanční zdroje podporující rozvoj venkova. Současně potřebujeme strategické zaměření na výzkum a vývoj. V zásadě jsou zapotřebí nejen pokuty a omezení, ale také balíček koordinovaných politik na podporu environmentálně (a sociálně) udržitelných způsobů výroby, které budou také řádně odměňovány.

Jak by měla společná zemědělská politika podpořit klimatické a environmentální ambice strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“ a strategie v oblasti biologické rozmanitosti?

Společná zemědělská politika (SZP) je klíčovým nástrojem provádění strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“ i strategie v oblasti biologické rozmanitosti. Cílem SZP je zajistit, aby byli producenti ekonomicky chráněni, a usnadnit bezpečný přístup k zemědělské půdě, a to zejména zranitelnějším malým a středním producentům. SZP by rovněž měla poskytovat vhodné pobídkové programy, jež budou zemědělce motivovat k přechodu na ekologičtější postupy. Nedostatek ambicí v nedávné reformě SZP je politováníhodný, zejména s přihlédnutím k cílům strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“ v oblasti klimatu a životního prostředí. Cílů v oblasti klimatu a životního prostředí nelze dosáhnout bez odpovídajících zdrojů a značných investic do udržitelné produkce. SZP je třeba se strategií „od zemědělce ke spotřebiteli“ lépe sladit, a to nejen v otázkách životního prostředí, ale také v oblasti mezinárodního obchodu a odvětvových politik a nástrojů. Kromě toho musíme rovněž přezkoumat cíle společné rybářské politiky s cílem změnit systém dávek a začít považovat moře spíše za významnou oblast, kterou je třeba kultivovat, než za důl, z nějž prostě těžíme rybolovné zdroje.

Jak mohou k budování udržitelnějších potravinových systémů přispět místní a regionální samosprávy? Můžete se s námi podělit o příklady iniciativ, jež byly zahájeny na místní úrovni?

Místní a regionální úrovně správy jsou přínosnými zkušebními laboratořemi. Mají tradičně náskok před celoevropskými strategiemi, proto si i teď zaslouží větší zapojení. Místní a regionální orgány v celé EU i v mezinárodním měřítku již po celá desetiletí aktivně provádějí místní politiky v oblasti potravin a zřizují rady pro potravinovou politiku, či dokonce bioregiony. Města a regiony prokázaly, že dokáží využít místní a regionální plánovací nástroje a integrované místní politiky na podporu modelů městského zemědělství, krátkých dodavatelských řetězců a regionálních trhů, a že vedle vzdělávacích a osvětových iniciativ pro veřejnost zaměřených na zlepšení místních potravinových systémů dokáží iniciovat také udržitelné veřejné zakázky na dodávky místních, sezónních a ekologických potravin do veřejných jídelen. Členské státy a EU by měly následovat jejich příkladu a spolupracovat s městy a regiony na šíření nových osvědčených postupů na místní úrovni. Komunikace, podpora a vzájemné učení mezi všemi úrovněmi správy jsou nutnější než kdy dříve. Například bychom chtěli, aby strategie navržená Evropskou komisí následovala příkladu participativních modelů, jako jsou rady pro politiku v oblasti potravin, které byly zřízeny v řadě místních a regionálních orgánů.

Současné vzorce spotřeby potravin jsou neudržitelné z hlediska zdraví i životního prostředí. Jak se to dá napravit? Je čistě na spotřebitelích, aby změnili stravu?

Spotřebitelské praktiky jsou při transformaci potravinových systémů důležitou hybnou silou. Určitou změnu již můžeme pozorovat: mnohem více spotřebitelů je při svém rozhodování pozornějších a kritičtějších. Je však důležité, abychom se posunuli od stravování, jež se týká jen malé části veřejnosti, a zajistili, že volba zdravých a kulturně vhodných potravin bude dostupná všem. Je nepřijatelné, aby ti, kteří si nemohou dovolit koupit „zdravé“ potraviny, byli nuceni jíst v nedostatečném množství nebo jen vysoce zpracované potraviny. Musíme hájit právo každého člověka na přístup ke zdravým a udržitelným potravinám. Spotřebitelé, včetně nejzranitelnější a nejmladší generace, potřebují naši podporu v podobě vzdělávání a přesných, transparentních informací, jakož i pobídek ke změně vzorců spotřeby. Změnu však musíme povzbudit a podpořit také tím, že systém produkce potravin pojmeme komplexně a podpoříme produkci a nabídku zdravých a cenově dostupných potravin na trhu. Potřebujeme rovněž opatření sociální ochrany, která umožní nejzranitelnějším skupinám výběr zdravé výživy dle vlastní volby.

Jak ovlivňuje místní a regionální potravinové systémy pandemie? Jaké klíčové iniciativy a opatření byly přijaty pro posílení místních a regionálních potravinových systémů v reakci na tuto krizi?

Pandemie každopádně vedla ke zlomům a krátkodobým i dlouhodobým změnám v místních i globálních potravinových systémech. O dopadech krize by se dalo hovořit dlouho. Jedním z nejdůležitějších důsledků jsou větší nerovnosti, pokud jde o přístup k potravinám, a exponenciální nárůst počtu občanů trpících hospodářskou chudobou. Tato situace rozhodně vyžaduje naléhavá opatření, a to včetně kroků místních orgánů a terciárního sektoru k zajištění potravinové bezpečnosti. Jak jsme viděli během finanční krize v roce 2008, potravinové systémy podléhají krizovým cyklům, které testují jejich odolnost. Pandemie COVID-19 naléhavost úsilí o vybudování udržitelnějších a odolnějších potravinových systémů ještě podtrhla. V krátkodobém horizontu musíme zajistit financování a podporu cíleného a strategického oživení po krizi, nesmíme však zapomínat ani na nezbytnou dlouhodobou vizi změny. Pevně věříme, že si z krize COVID-19 dokážeme vzít cenná ponaučení. Místní orgány ukázaly, že mnozí občané využívali krátkých dodavatelských řetězců a zdravých potravin a během omezení volného pohybu osob trávili více času vařením a přípravou domácích receptů. Doufáme, že i po skončení krize COVID-19 budou tyto zdravé praktiky nejen pokračovat, ale ještě zesílí.

Kontakt: pressecdr@cor.europa.eu

Share: