V tomto rozhovoru odpovídá Guillaume Cros (FR/Zelení) , zpravodaj návrhu stanoviska o agroekologii, jež by mělo být přijato 3. února 2021 na plenárním zasedání Evropského výboru regionů , na čtyři otázky týkající se tohoto environmentálního a sociálního přístupu, jehož cílem je zemědělství, které bude v souladu s přírodou a již nebude přírodu drancovat. Místopředseda rady regionu Okcitánie / Pyrénées-Méditerranée mimo jiné prosazuje, aby v rámci příští společné zemědělské politiky (SZP) byly stanoveny kvantifikované evropské cíle v oblasti životního prostředí, které budou pro členské státy závazné, a aby minimálně 30 % vnitrostátních plateb bylo vyčleněno na ekorežimy.

Pandemie COVID-19 odhalila slabiny našeho globalizovaného zemědělského a potravinového systému a ukázala, jak důležité je potravinové zabezpečení. Nicméně podle studie ministerstva zemědělství USA zveřejněné na podzim by uplatňování strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“ vedlo k prudkému poklesu zemědělské produkce v EU. Budeme kvůli agroekologii hladovět?

Zajištění dodávek potravin se často používá jako argument proti agroekologii, avšak nedávné studie Institutu pro udržitelný rozvoj a mezinárodní vztahy (IDDRI) ukazují, že do roku 2050 je možné uživit celou evropskou populaci prostřednictvím postupného přechodu na agroekologii, jehož součástí bude chov, pěstování plodin a lesa a jehož cílem bude dosáhnout nulových emisí uhlíku. Co se týče celosvětové úrovně, ukázala zpráva OSN zveřejněná v březnu 2011 také to, že za ani ne deset let by drobní zemědělci mohli za použití ekologických metod zdvojnásobit produkci potravin ve zranitelných regionech. I když krize COVID-19 odhalila slabiny našeho globalizovaného zemědělského a potravinového systému, agroekologie, která jde ruku v ruce s rozvojem „místních potravinových systémů“, musí Evropě umožnit zabezpečení dodávek potravin v krátkodobém horizontu i v horizontu dlouhodobém, a to tím, že zachová naše výrobní faktory, kterými jsou naše půda, vodní zdroje a biologická rozmanitost.

Návrhy Evropské komise, Parlamentu a Rady týkající se budoucí společné zemědělské politiky (SZP) jsou terčem ostré kritiky kvůli tomu, že nejsou v souladu s cíli Zelené dohody pro Evropu a strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“ . Jak by podle vás mohla být v rámci budoucí SZP, o níž se momentálně jedná, sladěna hospodářská rentabilita zemědělských podniků s cíli EU v oblasti klimatu a životního prostředí?

Evropská unie si prostřednictvím své politiky v oblasti klimatu, Zelenou dohodou, strategií „od zemědělce ke spotřebiteli“ a strategií v oblasti biologické rozmanitosti vytyčila cíle v oblasti životního prostředí a klimatu, které vyžadují systémovou transformaci metod zemědělské produkce a potravinových systémů. Agroekologie tyto cíle splňuje a kromě toho zajišťuje větší ziskovost zemědělských podniků (jak zdůrazňuje analytická zpráva francouzské vlády o hospodářské a environmentální výkonnosti agroekologie ze srpna 2020 ).

Z tohoto důvodu musí budoucí SZP, jež se nyní projednává, tento nezbytný přechod zemědělství k agroekologii podpořit. Za tímto účelem doporučuji zejména to, aby do nařízení o vnitrostátních strategických plánech byly začleněny kvantifikované společné evropské cíle v oblasti životního prostředí, které budou pro členské státy závazné, aby minimálně 30 % vnitrostátních plateb bylo vyčleněno na ekorežimy a aby podpora investic do zemědělských podniků byla podmíněna hodnocením dopadu na životní prostředí. Tyto regulační povinnosti je třeba doplnit tím, že bude regionálním aktérům poskytnuta metodická podporu s cílem prosazovat zohledňování agroekologického projektu při mobilizaci různých dobrovolných opatření SZP .

Evropský výbor regionů považuje za nezbytné zachovat zemědělství ve všech oblastech, aby se udržela životaschopnost venkovských komunit a podpořila územní soudržnost. Jak může k dosažení tohoto cíle přispět agroekologie?

Agroekologie jde ruku v ruce se spotřebou místních potravin, což prospívá každému území. Navrhuji mimo jiné nižší daň z přidané hodnoty (DPH) na bio, místní a sezónní produkty, dále pak „místní“ stravenky použitelné na tyto produkty a významný podíl bio, místních a sezónních produktů v oblasti služeb společného stravování. Tato opatření podpoří rozvoj agroekologických podniků a drobných zpracovatelských podniků ve všech oblastech, což bude přínosem pro zaměstnanost na venkově. Kromě toho by agroekologie, která vyžaduje menší kapitál (mechanizace, vstupy, půda atd.), zastavila zánik drobného zemědělství v zemích, kde je ještě stále důležité. Tím by všem zemím EU umožnila oživit zemědělství a venkovský život s pozitivním sociálním a environmentálním dopadem.

Ve svém stanovisku několikrát uvádíte, že agroekologie jde ruku v ruce s malými a středními podniky. Proč by agroekologii nemohly rozvíjet velké zemědělské podniky?

Agroekologie nemá jen technický, agronomický rozměr, ale také rozměr sociální a územní. Velké zemědělské podniky, které se výrazně rozrostly díky neomezené podpoře v rámci SZP, představují „poušť“ nejen z hlediska biologické rozmanitosti, ale jsou rovněž jakousi „sociální pouští“, v níž zmizela zaměstnanost a veřejné služby, jak vidíme v regionech, v nichž se pěstují tzv. „plodiny na orné půdě“. Agroekologie je úzce spojena s malými a středními zemědělskými podniky, s rozmanitostí plodin a s pozemky střední velikosti. Úspory z rozsahu spojené s nahrazováním práce naftou a chemikáliemi a s podporou v rámci SZP upřednostňující velkovýrobu, již v době evropských strategií, jako je strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“ a strategie v oblasti biologické rozmanitosti, nejsou aktuální.

Související informace:

Guillaume Cros je rovněž zpravodajem dvou stanovisek Evropského výboru regionů ke společné zemědělské politice:

- Reforma SZP , stanovisko přijaté v prosinci 2018,

- SZP po roce 2020 , stanovisko přijaté v červenci 2017. 

Kontakt na tiskové oddělení: pressecdr@cor.europa.eu